I. Úvod

Vydáno: 6.8.2019 | Autor: Administrátor | Zpět

Premonstrátský klášter Louka u Znojma - osudy ve světle náboženských sporů 16. století

16. století je dobou významných událostí, které radikálně změnily tehdejší představy a hodnoty lidí a jejich chápání a pojetí světa. Je nesporné, že podmínky a prostředí, ve kterých se tyto změny udály, se postupně připravovaly již dlouhou dobu předem, a také období, která následovala, nesla s sebou pečeť oněch změn a vlastně ji nesou neustále až do dnešních dnů. Snad také proto je 16. století označováno za počátek éry nového věku. Zcela jistě je charakterizováno dobytím nového kontinentu, často o něm však také slyšíme jako o století reformace. Stejně jako Kryštof Kolumbus nevěděl, jaké dalekosáhlé důsledky přinese jeho plánovaná plavba do Indie, netušil zajisté ani Martin Luther, co způsobí svým vystoupením proti prodeji odpustků roku 1517. Následná vlna reformace se šířila velice rychle po Německu a celé Evropě, takže už v polovině 16. století lze hovořit o jejím náboženském rozdělení: reformovanými se staly země severní Evropy s Anglií, katolickými zůstaly země jižní. V oblastech střední Evropy však probíhal dlouhý náboženskopolitický zápas, který vyústil v 17. st. do třicetileté války.

Jednou z oblastí centrální Evropy, kde se tento konflikt velice zajímavě odehrával, je Morava. Jako součást zemí koruny české se stala od r. 1526 i jednou z mnoha zemí habsburského soustátí, a tudíž patřila zároveň i do sféry "pravověrného" katolictví. Typickým rysem pro Moravu 16. st. je ve své době ne příliš rozšířená náboženská tolerance. Morava byla prý zemí, "která měla takovou náboženskou svobodu, kde každý mohl věřit, co chtěl, a kde si každý mohl zařídit život podle svého Boha". Náboženskou snášenlivostí byla proslulá - vždyť právě proto zde nejsou pronásledováni Čeští bratři jako v Čechách, utíkají se sem vyhánění novokřtěnci z Německa, právě proto se tu rychle šíří reformace, nejprve především mezi obyvatelstvem německého původu. Ptáme-li se po příčině tohoto neobvyklého jevu, můžeme jich nalézt hned několik. Jaroslav Mezník ve svém příspěvku Tolerance na Moravě v 16.století uvádí následující: Prvním důvodem existence tolerance je to, že už před vystoupením Luthera byli Moravané především vlivem husitství zvyklí, že vedle sebe mohou žít lidé různé víry. Druhý důvod spatřuje Mezník v rozvinutém stavovském zřízení na Moravě, kdy panovník stavům díky jejich nezávislosti nemohl pouze nařizovat, ale musel s nimi spolupracovat. A vzhledem k tomu, že "v polovině 16.st. byla prý ze všech měst a městeček (na Moravě - pozn. aut.) čistě katolická jen dvě nepříliš významná městečka [?] a převaha nekatolíků mezi šlechtou naprosto jasná" , musel katolický panovník slevit i v otázce náboženské. Třetí příčinou bylo jistě také oslabení katolických institucí na Moravě, a to jak biskupství a kapitul, tak i klášterů a celé farní organizace. Jak je tedy patrno, půda pro příchod reformace byla připravena. A reformační nauky se v tomto prostředí ujaly opravdu dobře, alespoň na určitý čas. Celková změna klimatu pro Moravu nastává až od 70.let 16.století, kdy se katolická církev po tridentském koncilu obrozuje a začíná svou protireformační činnost, hlavně prostřednictvím řádu jezuitů a silných osobností na olomouckém biskupském stolci.

Jak tento konflikt probíhal v rovině regionální či spíše místní v premonstrátském klášteře Louka u Znojma a částečně i v městě Znojmě samotném, jsem si vytýčila přiblížit čtenáři této práce jako cíl svého snažení. Nešlo mi o to sledovat pouze dějiny premonstrátského kláštera jako jakési izolované jednotky, kterou by tak bylo stejně potřeba uměle vytvořit, ale šlo mi o to, sledovat ho jakou organickou součást své doby a prostředí. Proto také ve své práci věnuji pozornost celkovému klimatu na Moravě, situaci ve městě Znojmě i v ostatních klášterech, neboť všechny tyto prvky na sebe společně působily a vzájemně se ovlivňovaly. Čtenář bude tedy svědkem častých odboček k dějinám města Znojma, jehož sousedem loucký klášter byl, a prolínání různých rovin pohledu, událostí a dějů. To vše samozřejmě uvádím jen v takovém rozsahu, abych vykreslila potřebné souvislosti, a aby si čtenář mohl učinit vlastní představu o problému. Teprve srovnání konkrétních poznatků s širšími souvislostmi dá vyniknout opravdovému významu událostí a, jak si troufám tvrdit, může nás přiblížit k objektivnějšímu poznání minulosti.

Naskýtá se otázka, proč jsem zvolila právě dobu reformace a 16. století. Dějiny louckého kláštera v tomto období jsou nejenom nesmírně pestré a zajímavé, ale také významné a jedinečné. V době, kdy v našich zemích ještě neustále ve velké většině panoval nelibý postoj vůči katolictví, stal se tento klášter jedním z mála epicenter úspěšné rekatolizace a byl především v osobě svého opata významnou oporou královské moci ve Znojmě. Náboženské spory ovlivňovaly silně osudy v Louce po celé 16.st., v jednotlivých časových úsecích se míra vlivu lišila jen svou vzrůstající či klesající intenzitou. Louka se stala malým fenoménem procesu rekatolizace na jihu Moravy. V práci bych se ráda zamyslela nad tím, proč a jak k tomu pravděpodobně došlo a ráda bych to vše zprostředkovala čtenáři. Své pojednání uzavírám ve 20.letech 17.st., kdy díky dvěma významným událostem, můžeme hovořit o konci těchto sporů. Tou první je r.1624 uvedení jezuitů do Znojma a tou druhou r.1628 ve Znojmě vyhlášené Obecné zřízení zemské pro Moravu. Od této doby se už začíná psát zcela jiná kapitola našich dějin. Práce si rozhodně nedělá ambice na komplexní pojednání o průběhu reformace v louckém klášteře či ve Znojmě, spíše se snažím ukázat obecně známou situaci na konkrétním prostředí a konkrétních lidech, vyzdvihnout význam louckého kláštera v procesu rekatolizace, zároveň však i upozornit, že nešlo o jev až tolik neobvyklý, jak často bývá v omezeném zorném úhlu regionálního pohledu chápán.

Dějinami louckého kláštera se již dlouho přede mnou zabývala řada historiků. Mezi ty první patří sami loučtí řeholníci, a z nich kupříkladu Bartoloměj Stölzl s dílem Theca arcanorum (1668), Bernand Troschl s knihou Series abbatum canoniae Lucenae (1738) a Řehoř Norbert Korber, jejichž práce nám dodnes slouží jak pro čerpání informací o historii kanonie, tak i jako prameny k době svého vzniku. Většina archivních materiálů o louckém klášteře je uchována ve fondech MZA v Brně . Ty jsem ovšem pro svou seminární práci nevyužívala, stejně jako výše uvedená díla premonstrátských historiků, neboť jsem se mohla opírat již o literaturu mých předchůdců 19. a 20. st. Veliký nárůst zájmu o Louku spadá převážně do 2. pol. minulého století a to jak v jazykově českém tak i německém prostředí. Regionální badatelé zveřejňovali výsledky svých studií především ve znojemských a jihomoravských periodikách, vynikají mezi nimi znojemský farář J. Gollinger (1. pol. 19. st.) a znojemský historik A. Vrbka (přelom 19. a 20. st.) s celou řadou prací jak obecně souhrnných, tak i zabývajících se jednotlivými problémy. Ze starší literatury jsem se opírala o Ř. Volného Kirchliche Topographie, D. Čermáka Premonstráty v Čechách a na Moravě a o díla F. V. Peřinky, který obzvláště velkou pozornost věnoval dějinám Louky ve druhé polovině 16. st. Řadu drobných medailonů, zpráv i kvalitních prací z per různých autorů jsem také nalezla v moravských historických časopisech, a uvádím je v seznamu literatury. Ze současných autorů se dějinami Louky kromě řádových historiků samotných zabývá brněnský historik Petr Kroupa. V posledních letech ale směřuje zájem spíše do oblasti archeologie (J. Unger) a umění (J. Kroupa). Roku 1990 se v Jihomoravském muzeu ve Znojmě konal seminář k osmistému výročí založení louckého kláštera, na kterém se svými příspěvky vystoupili Josef Žemlička, Helena Krmíčková, Jiří Kroupa, Josef Hyzler, Saša Dušková, Jaroslav Mezník a Zdeněk Měřínský.

Převážně z prací D. Líbala a L. Havlíka jsem vycházela při zpracovávání informací o dějinách Znojma. Zde se velkou nevýhodou pro badatele stala ta skutečnost, že většina pramenů pro 16. st. ve Znojmě bohužel nezůstala zachována. Svůj podíl na tom má i likvidace domu hradišťského probošta ve Znojmě r. 1574 protestantským davem, při níž vzal za své právě i místní archiv. Ale o tom více až v příštích kapitolách. Nyní se již společně přenesme do rovinaté krajiny na jihu Moravy, mezi úrodné sady a vinice a malebné zákruty řeky Dyje.