Farnost Konice

Farní kostel sv. Jakuba Většího v Konicích u Znojma.

100 let od novostavby v roce 1909.

V letech 1908 až 1909 byl postaven farní kostel sv. Jakuba Většího v Konicích u Znojma.

Od té doby uplynulo právě sto let. Prosím, zastavme aspoň na chvíli svůj pozemský shon a zavzpomínejme na zrození tohoto Božího domu. Připomeňme si jeho tvůrce a dobu, kdy lidé hleděli s nadějí do budoucnosti, netušíc, že tehdy mladé dvacáté století nebude pro mnohé požehnané. Stručně vzpomeňme i některé historické události, starší i ty nedávné, které se v Konicích a zdejší farnosti staly. Třeba v nich najdeme i malé poučení či povzbuzení pro život náš.

Dle nemnohých historických pramenů byla ves Konice, od prvních známých písemných zmínek na přelomu 13. a 14 století, až do století devatenáctého, patrně vždy majetkem premonstrátského řádu, od první poloviny sedmnáctého století významné Královské kanonie premonstrátů v Praze na Strahově, kteří v duchovní správě pokračovali i po reformách císaře Josefa II., a po revolučním roce 1848 až do 20. století.

Nevelká celková plocha katastru obce ? pouhých 464 hektarů, což je výrazně méně oproti obdobným okolním vesnicím, musela uživit vždy téměř výhradně zemědělské, často vinařstvím se zabývající, obyvatele. Těch v devatenáctém a části 20. století až do 2. světové války žilo v obci setrvale kolem 500, bez výjimky se hlásili ke katolické víře, téměř všichni k němectví. Název vesnice se v minulosti několikrát měnil - před koncem monarchie a v období 1. československé republiky až do roku 1938 platil spolu s německým Deutsch Konitz i úřední český název Německá (respektive Německé) Konice.

Fara byla v obci pravděpodobně již ve 14. století, asi v roce 1630 však zanikla a kostel se stal filiální do Mikulovic (vesnice asi 10 km severně od Znojma, tehdy rovněž pod strahovským patronátem). Službu v Německých Konicích však obstarávali kněží z blízkého premonstrátského kláštera v Louce (v letech 1730 až 1732 například i Prokop Diviš), kteří byli ustanoveni při faře sv. Mikuláše ve Znojmě.

Strahovský opat Gabriel Kašpar dne 10. září 1763 zřídil v Konicích lokální expozituru, byť zpočátku podřízenou faráři do Mikulovic. Následující přibližně dvě století měli duchovní správci obvykle česká jména a do Konic přicházeli z českého vnitrozemí. V roce 1784 se lokalista stává samostatným farářem na nově zřízené faře přímo podřízené Strahovu. Z řady farářů zmiňme alespoň P. Martina Webra, který nastoupil v nelehké době napoleonských válek v roce 1808, navíc krátce po nejničivějším požáru Konic, v němž shořelo či bylo vážně poškozeno 49 domů včetně fary a kostela. Z tehdy zničených obecních a církevní písemnosti se bohudík podařily zachránit aspoň nadační listiny farnosti (nadační činnost trvala od roku 1736 až do požáru 2. světové války). Za svého pobytu do roku 1816 P. Weber mj. obnovil farní archiv a založil pamětní knihu. Jako druhý příklad zmiňme působení tehdejšími obyvateli velmi oblíbeného a váženého P. Evermonda Batku v letech 1838 až 1870.

Nezakrývejme, že i v jihomoravském příhraničí od konce 19. století docházelo k pozvolným náznakům národnostních problémů, byť jen v nemnohých sídlech společně obývaných Čechy a Němci. Tehdejší jednota ještě výrazné většiny obyvatel v církevních tradicích, bez ohledu na užívaný jazyk či národnost, zvláště na venkově, zřejmě naznačuje jednu z možných cest k pokračování staletého soužití, či alespoň tlumení rozdílů.

U Německých Konic máme navíc zajímavou regionální a dobovou příležitost sledovat, jak se o to praktickými skutky pokusili nyní už dva suverénní partneři ? německá obec a v obci působící česká duchovní správa. Prvotně důležitá byla vůle shodnout se na společném řešení problémů. Byť důvody a cíle mohly být rozdílné. Vše bylo prosté.

Pro malou nevýznamnou vesnici bylo složité řešení i základních problémů. Například v závěru 19. století sice obce rozšířila hlavní komunikaci odtěžením části skály, nebo zvýšila kapacitu veřejných studní, ale na větší projekty prostředky neměla. Strahovská kanonie nabídla pomoc. Nezakrývejme, že byla hlavním tvůrcem námětů.

Mladý farář Michael Růžička, který nastoupil do Německých Konic v roce 1900, zapsal do farní kroniky: ?V roce 1901 znojemské okresní hejtmanství nařídilo obci Konice uzavřít hřbitov pro další pohřby, protože tu jsou hygienické závady, řady hrobů jsou příliš blízko obytným domům a je čerstvými hroby přeplněn.? Pro samotnou obec byl problém těžko řešitelný, neboť nevlastnila na vhodném místě vhodný pozemek. Ten poskytla farnost, přesněji strahovská kanonie. Po návštěvě c.k. okresního lékaře MUDr. Wolfsteinera v Konicích na začátku roku 1903 byla 4. května stavba nového hřbitova zahájena, na obecní schůzi 7. června upřesněny podmínky stavby a následného provozování (většinu povinností převzala obec), 31. října 1903 byl nový hřbitov, opět za přítomnosti okresního lékaře, zkolaudován a 2. listopadu 1903 farářem Růžičkou vysvěcen. Dodejme, že poslední byla na starém hřbitově pohřbena svobodná vinařka Kateřina Dürnsteinerová z č.17, jako prvá byla na novém hřbitově pohřbena výměnkářka Eva Hammerschmiedová z č.45, což svědčí o přetrvávajícím vesnickém tradicionalismu.

Vstřícnost obce možná více pochopíme, když se vrátíme o jeden rok nazpět. Na začátku roku 1902 projednala komise plán stavby nové fary. Po schválení okresním hejtmanstvím byla 7. dubna zahájena demolice staré budovy. Již 5. října byla zkolaudována budova nová a 13. října 1902 posvěcena. 20. října se do ní farář přestěhoval z dočasného přístřeší u Hanse Mahra v domě č. 97. Při seznámení s rozpočtem na stavbu nové fary (celkem 45 stran podrobné kalkulace osobně vypracoval tehdejší významný znojemský stavební podnikatel Johann Unger) o nemalé celkové částce 33.521,- (rakouských) korun, kterou hradila strahovská kanonie, můžeme předpokládat, že i obec považovala spolupráci za výhodnou. Během dvou let přece vznikly v Německých Konicích dvě významné ?veřejné? stavby a obec se podílela víceméně pouze zajišťováním pozdějšího provozu jedné z nich ? hřbitova.

V prvním desetiletí 20. století však vznikla v Německých Konicích ještě další společná ?veřejná? stavba, která dodnes udivuje svojí velkorysostí a krásou. V roce 2009 je tomu přesně sto let.

Okolnosti spojené s postavením nového farního kostela v Německých Konicích v letech 1908 až 1909 nám též vhodně naznačují tehdejší činnost zainteresovaných institucí, nejenom místních, ale i vzdálenějších, možná i trošku atmosféru doby, kdy už několik desetiletí byl letopočet končící číslem 8 v celé monarchii slaven jako ?císařské jubileum? (nástup Františka Josefa I. na trůn).

Hlavní důvod proč vlastně k akci došlo, když na začátku 20. století už uprostřed malé vesnice kostel stál, hledejme v již zmíněné obnově po požáru v roce 1808, velmi úsporné, provedené až v roce 1811.

Pokud budeme vycházel z archivovaných písemností, tak první impuls vyšel ze Strahova.

Nejvyšší představený kláštera opat Metoděj Zavoral, tehdy krátce po svém zvolení do funkce, posílá 21.1.1907 dopis na okresní hejtmanství ve Znojmě. Stručně ocitujme z textu: ?...V roce 1908 slaví jeho majestát císař 60 let panování ... uvedený klášter se rozhodl jako projev loajality dát připomenutí ? nový kostel jako trvající památník radostné oslavy 60 let císařského jubilea... Od ctěného vedení okresu oddaně žádáme souhlas, aby se započalo s přípravami...?. Nejvyšší strahovský představitel se jistě domníval, že téměř dva roky do výročí (2. prosince) jsou na realizaci záměru doba dostatečně dlouhá, netušil, že se termín nestihne, ale nepředbíhejme. V následném druhém dopise z 10.3.1907 opat zplnomocňuje faráře Růžičku v zastupování kláštera.

Čtyřstránkový zápis z jednání konaného v Německých Konicích 14.3.1907 v režii sekretáře okresního hejtmanství je zajímavý dobový dokument o průběhu stavebního řízení před zahájením větší stavby. Skladba účastníků je téměř jako v naší současnosti, vnímáme, že hlas každého přítomného má svoji váhu, kdy například dříve nicotný pouze se stavbou sousedící domkář je najednou ?dotčená osoba?, že bez souhlasu okresního konzervátora (dnes bychom řekli ?památkáře?) nelze přestavět (natož zbourat) historickou budovu. V zápise též mj. čteme požadavek Strahova na partnera - ?jednorázový příspěvek obce Německé Konice 10.000,- korun?, dále stanovisko obce, že ?čtyři původní zvony jsou obecním majetkem a zůstanou jím i v novostavbě?. Celkově však dlouhé jednání končí patem, kdy je požadováno mj. doplnění nebo přepracování stavebních výkresů. Největší ?problémy? dělá okresní konzervátor Leo Chilla, který odmítá označení starého kostela jako ?defektního? a nutného zbourat.

Strahovský opat 23.3.1907 posílá na okresní hejtmanství novou žádost s opatrnějšími formulacemi: ?...Pro špatný stav stávajícího kostela jsme nuceni tento adaptovat, rovněž kapacita neodpovídá potřebám obyvatel... Tímto ctěnému okresnímu hejtmanství předkládáme náš záměr a prosíme ... o vydání povolení...?.

Druhé komisionelní jednání 9.4.1907 v Německých Konicích ovšem opět nekončí shodou. Novostavba na plánech je většího půdorysu oproti stávajícímu kostelu a na stísněnou parcelu starého hřbitova se prostě nemůže vejít. (Celková délka včetně venkovních opěráků 33,8 m, šířka 18 m, výška lodi 15,5 m a věže 40,3 m). Nepomohlo by ani operativně dohodnuté případné pootočení kněžiště (podélné osy kostela). Navíc jsou účastníci seznámeni s písemným stanoviskem Centrální památkové komise ve Vídni z 31.3.1907, které vyjadřuje plnou podporu jejich okresnímu zástupci (mj. řediteli tehdy významné keramické školy ve Znojmě) a stanovuje ?zachovat původní kostel nebo minimálně věž a kněžiště a případný původní stavební materiál použít na novou dostavbu?. Jediným výsledkem jednání je příslib vedení obce, že zajistí potřebné rozšíření plochy výkupem od sousedů.

Strahovský opat se nevzdává a 1.6.1907 posílá na okresní hejtmanství přepracované plány a žádá o nové setkání komise. To se uskuteční v Německých Konicích 11.6.1907. Kromě předchozích účastníků je osobně přítomen i opat Zavoral a generální projektant a dodavatel stavební mistr Johann Kryštoff z Prahy. V úvodu jednání jsou řešeny technické otázky stavby, například nutnost otvírání hlavních dveří ven, dostatečný počet bleskosvodů, dodržení vzdálenosti minimálně pěti metrů mezi stavbou a ohradní zdí ? zvláště nutné před hlavním portálem,... Největší část z třístránkového zápisu z průběhu jednání však patří argumentům již zřejmě rozzlobeného opata: ?...splnili jsme všechny zákonné podmínky a centrální památková komise to musí vzít na vědomí ... napřed se uvažovalo o přestavbě kostela, ale předložené plány nebyly okresním hejtmanstvím schváleny ... nechal jsem vypracovat nové plány plně odpovídající stavebním předpisům, podle kterých bude stavba mnohem vyššího finančního nákladu ... kapacita musí odpovídat počtu obyvatel ... osobně jsem se přesvědčil o desolátním stavu stávajícího kostela ... slíbil jsem zástupcům obce tento stav brzo změnit ... neustoupím...? Komise konstatuje, že ?ponechání staré věže na původním místě by zcela znemožnilo postavit kostel dle nového projektu, kterýž odpovídá všem bodům rozhodnutí c.k. okresního hejtmanství z 16.4.1907 pro povolení stavby...? Kromě okresního konzervátora jsou všichni přítomní pro vydání povolení stavby dle předloženého projektu.

Na okresní hejtmanství 23.6. dorazí úřední dopis z Vídně datovaný 20.6.1907, v němž centrální památková komise trvá na svém. Sekretář Elzr 2.7. trpělivě odpovídá, připomíná všechny argumenty pro povolení stavby a obcí již složený finanční podíl 10.000,- korun, následně (19.7. a 3.9.1907) urguje vyjádření. Vídeň reaguje dlouhým, dodejme poučným a až nadčasově formulovaným dopisem ze 14. září 1907. Okresní sekretář přiloží k dopisu z Vídně kompletní stavební dokumentaci a další dokumenty a obratem posílá do Brna na místodržitelství. Události naberou rychlý spád. Odvolací instance za dva dny posílá do Znojma odpověď. Osud starého kostela i věže je zpečetěn. Okresní hejtmanství ihned zašle opisy stanoviska z místodržitelství na farní úřad do Německých Konic a centrální památkové komisi do Vídně, po dalších třech dnech okresní sekretář posílá tři stejné pozvánky k jednání o stavebním povolení (do Konic na farní a obecní úřad a do Vídně). Stavební povolení na celkovou demolici starého kostela a (po zvětšení stavebního místa odkoupením od sousedů) stavbu novou je 2.10.1907 vydáno.

Možné plány opata Zavorala na rychlý průběh vzniku ?jubilejního kostela? se ovšem už asi rozplynuly. Blížící se zima odložila zahájení akce až na jaro následujícího roku.

U tak specifické stavby se ovšem musely neodkladně řešit i další souvislé problémy. V dopise z 26.2.1908 žádá strahovský opat znojemské hejtmanství o povolení k exhumacím hrobů v místě novostavby. Je pochopitelné, že přesuny ostatků nebyly pro pozůstalé, většinou hluboce věřící prosté vesničany, ani pro faráře, který vše organizoval, nic lehkého.

V předjaří bylo dořešeno zvětšení stavebního místa. Z oslovených sousedů (Alois Kubalek č.83 - "západní", Johann Noisser č.84 - "jižní", Anton Koller č.85 - "východní") byl odprodej části pozemku dohodnut s Kollerem. Tentýž den, 18.3.1908, obecní radní s farářem a okresním sekretářem dohodli a zapsali do protokolu, kde budou po dobu stavby konány bohoslužby (smíření farníků s dočasným omezením v kostele konaných činností mělo určitě své limity) - do zahájení bourání starého kostela byl na novém hřbitově zřízen provizorní dřevěný kostelík.

Přibližně 20.května 1908 byla demolice původního kostela zahájena. Je lehce symbolické, a to i pro naši současnost, že vlastní doba stavebních prací (od počátku likvidace starého kostela po dokončení nového) byla srovnatelná s časem administrativní přípravy.

Již po, nepochybně hektických, necelých osmi měsících žádal 13.1.1909 znojemský stavitel Ladislav Všetečka, který byl pověřen provedením prací, c.k. okresní hejtmanství o provedení kolaudace novostavby. Dle protokolárního zápisu byla dne 25.1.1909 hrubá stavba zkolaudována, v textu ovšem čteme, že ?právě se pracovalo na střeše kostela a věži?, takže zdaleka nebylo hotovo. Termín císařského jubilea se nepodařilo stihnout.

Na prvním kolaudačním jednání byla též dohodnuta malá změna projektu - dodatečně je u severozápadního nároží k obvodové zdi kostelní lodi mezi dva vnější neogotické opěrné pilíře přistavěno obezděné točité schodiště ke kůru s venkovním vstupem (autor plánu též Johann Kryštoff). Praktičnost této drobné změny se jistě projevila při pozdějším provozu kostela - hudebníci a zpěváci (většinou školní mládež s učitelem) svým příchodem či odchodem nerušili obřady a drobná úspora místa uvnitř se též hodila. Tato přístavba schodiště byla oficiálně schválena okresním hejtmanstvím 3. března 1909. Tento den bylo úředně povoleno provizorní užívání novostavby.

Teprve ve dvoustránkovém kolaudačním protokolu z 18.9.1909 je konstatováno, že ?...kostel je zcela hotov v každém ohledu a solidně vystaven ... chybí ještě vnitřní vybavení, nutná úprava okolí ... stavba zcela odpovídá zásadám, které jsou stanoveny v Moravském stavebním řádu?.

Novostavba byla 3. října 1909 posvěcena brněnským biskupem Pavlem Huynem. V prosinci 1909 nahlásil farář Růžička okresnímu úřadu odstranění všech vad a nedodělků.

Dle sepsaných pamětí původních obyvatel se obec měla podílet dopravou stavebního materiálu (koňskými povozy například cihly, tvárnice a střešní krytinu z cihelny Otmara Grieblera ze Šatova), zajistila rovněž veškeré pomocné práce (přidavače řemeslníkům). Protože během stavby bylo velmi suché období, připomeňme vykopání studny na pozemku sedláka Ignáce Mahra (bytem v č. 88), ze které se dovážela voda na staveniště. (Studna, vzdálená asi 1 km od kostela, se na horním konci Trauznitzského údolí zachovala dodnes.)

Ve 2. svazku farní kroniky je uvedena celková částka 107.127 rakouských korun a 39 haléřů. Na jednu stavbu na malé vesnici na začátku dvacátého století je to suma závratná.

Dle rozpisu v kronice obdržel pražský stavitel Kryštoff, který ovšem vlastní realizaci předal staviteli Ungerova podniku ze Znojma Ladislavu Všetečkovi, 82.000 korun. Za odborné řemeslné práce získali: Jindřich Pazdera z Prahy za výrobu vitrážových oken s obrazy svatých 8.254 korun (v kapli ? Panna Maria; v presbytáři ? sv. Alois, sv. Josef, sv. Norbert, sv. Anežka Římská; v lodi ? sv. Cyril a Metoděj, sv. Anna, sv. Vojtěch, sv. Jan Sarkander, sv. Jan a Pavel, sv. Florián, sv. Jan Nepomucký, sv. Prokop, sv. Petr a Pavel), Egid Zika z Královských Vinohrad za řezbářské práce (hlavní oltář sv. Jakuba, sv. Augustina a sv. Norberta; boční oltáře Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Panny Marie; kazatelna; zpovědnice; varhany) 12.959,10 korun, Ludvík Heinz z Prahy za věžní hodiny 1.100 korun, cizelér Jan Staněk za úpravy povrchů kovových předmětů 917 korun, malíř-natěrač Wenig z Prahy za vymalování kostela 693,46 korun, Eduard Weiss z Prahy za křížovou cestu 420 korun, za zvonek do sanktusníku zvonař Perner 114 korun, a další menší částky několik drobných řemeslníků.

Co bylo dál? Konická obec, reagujíc na tehdejší rekordní porodnost, stihla ještě v roce 1914 nedaleko kostela postavit dvoupatrovou budovu obecné školy. Pak se již psala poněkud jiná historie. Útrapy 1. světové války se nevyhnuly ani Konicím. Po vzniku Československé republiky přichází v roce 1919 nový duchovní správce Zikmund Sudík. I on se vytrvale snaží pokračovat v práci svých nejlepších předchůdců. Po většinu dvou desetiletí mladé demokratické republiky vcelku dobrá spolupráce pokračuje. Bohužel kola dějin se točí stále rychleji. Na podzim 1938 je farář Sudík donucen opustit již ne Konice v Československu, ale vesnici nyní již na území Německé říše, nacistickou mocí přejmenovanou na Waldberg. Až do roku 1945 je přerušen dlouhý strahovský patronát. S koncem války odchází původní němečtí obyvatelé a přichází noví osídlenci. Pováleční duchovní správci nemají lehkou pozici. V letech 1949 až 1981 je farářem Ondřej Zatloukal, který je posledním bydlícím na faře. Další duchovní správci už Konicích působí obdobně jako před téměř třemi stoletími Prokop Diviš. Mnohé se však změnilo...

Zůstaly vzpomínky. V paměti předané potomkům, skryté ve zdech farního kostela v Konicích. Chrámu zrozeného právě před sto lety. Symbolu víry - v Boha i v budoucnost.

 

Poznámka autora textu:

Tento původní pracovní text pro připravovanou malou publikaci k jubilejnímu stému výročí novostavby (1909 - 2009) novogotického farního kostela sv. Jakuba Většího v Konicích u Znojma vypracoval ve Znojmě v květnu 2009 Silvestr Kozdas. Text byl následně v červnu a červenci 2009 po dohodě se spolupracovníky upraven. Publikace byla vydána v červenci 2009.

V únoru 2010 autor svůj původní text z května 2009 nepatrně upravil a 25.2. 2010 předal panu faráři ve Znojmě ? Louce P. Marianu Huskovi, do jehož kompetence spadá i duchovní správa v nedalekých Konicích, aby ho případně použil na veřejných internetových stránkách v rámci prezentace své farnosti Znojmo?Louka, respektive filiálních Konic u Znojma.