Zpráva z pouti č. 1

Vydáno: 13.5.2006 | Autor: | Zpět

Odjížděli jsme v 15.30 h od baziliky sv. Václava v Louce. Duchovní doprovod nám dělal náš kněz otec Marian. V autobuse už bylo 12 žen z Dubňan a pan průvodce, který nás celou cestu informoval o všech zajímavostech. Ženy z Dubňan zpívaly krásné písničky ? hlavně lidové. 
První zastávka byla v klášteře Melku v Rakousku ? Benediktini ? nejstarší řád západní církve. Dále cesta pokračovala velmi pěkným údolím Wachau. Noční zastávka v Lichtenštejnsku ve Vadúzu ve 2 hodiny ráno. Je to čisté upravené město, nad kterým se tyčí hezky osvětlený zámek. Pak jsme projížděli kolem Ženevského jezera ? vlevo zasněžené vrcholky savojských Alp, na pravé straně vinohrady. (80 x 12 km délka a šířka a asi 350 m hluboké.) Půl jezera leží ve Francii, půl ve Švýcarsku. 
Další zastávka byla u historického mostu ? Křepelčí most s hlubokým údolím. Projeli jsme Ženevu a viděli vodotrysk vysoký 130 m a jiné zajímavosti.

1. květen jsme strávili v La-Salettě v nadmořské výšce 1.777 m. Někteří poutníci vyšlápli až na nejbližší vrchol, který se tyčil do výšky 2.207 m nad mořem. A jiní strávili čas prohlídkou okolí. Večer byl zakončen mší svatou a světelným průvodem. Působilo to tam na mě jako smutek z velké bídy a tísně. Ubytovaní jsme byli ve třech místnostech na patrových postelích všichni pohromadě. 
La Saletta je místo, kde se zjevila (r.1846) Matka Boží dvěma dětem smutná a plačící nad svými dětmi. Přišla napomenout své děti, aby zachovávali Boží přikázání a světili neděli, nekleli a nebrali jméno jejího Syna nadarmo a vyzývala k pokání a smíření. A dávala lidem za úkol, že si mají všímat znamení času, kterými k nim Bůh promlouvá.

2. května v 5.30 h odjíždíme. Cestou nám pan průvodce často připomínal Napoleona a jeho působení v kraji. Po půl hodině jízdy z hor se ráz krajiny mění, projíždíme Provensálskem. Stavíme v Avignonu, potom Carcassonne, jsou to úžasné stavby. Avignon ? ohrazené město s polovinou mostu a krásným výhledem, kdysi sídlo papežů. Pevnost Carcassone je největší hrad v Evropě.

Večer jsme přijeli do Lurd. Měli jsme velmi dobré ubytování a stravu a ochotné a milé lidi kolem sebe. Ke každému obědu i večeři byla sklenka vína ? jako tradiční francouzský nápoj. 
Lurdy jsou radostné a voňavé místo. Je to místo nepopsatelné Boží lásky a zázraků. Mám pocit ? kdo nebyl v Lurdech, nebyl na pouti. Prošli jsme místa, kde žila Bernadetta jako dítě. Prožili jsme krásnou ranní mši sv. v lurdské jeskyni, potom mezinárodní mši svatou v podzemní bazilice, koupel v lurdské vodě, křížovou cestu, večerní průvody se svícemi, při kterých se modlí růženec. Nelze to předat, musí se zažít. 
V Lurdech jsme strávili celé dva dny a tři noci. Pán Bůh nám zde přál kromě krásných zážitků také teplé a slunečné počasí.

6. května ráno ? odjezd do Marseille. Cestou jsme pozorovali vinice, sady, rýžová pole, plameňáky, zavlažovací kanály, pobíhající koně a býky. 
V Marseille jsme navštívili chrám Panny Marie Strážné vysoko tyčící se nad městem. Cesta lodí na ostrov If. A 4 dobrovolníci se s mírnými omrzlinami vykoupali. Nocleh na hotelu F1 byl fain.

Další velká zastávka byla v Monaku. Monako je bohaté čisté město a velmi krásně upravené. Zde jsme shlédli výměnu hradní stráže, absolvovali prohlídku města, přístavu, parků, které jsou na střechách hotelů, a opět i koupání v moři, kdy nás přihlížející překvapil nejstarší účastník (81 let) tím, že se přidal ke třem otužilcům, kteří se vrhli do mořských vln. 
Poté byla mše svatá v kostele sv. Devoty. 
Pak jsme se vydali na zpáteční cestu domů a jeli kolem pobřeží Itálie po mnoha vysokých místech a údolích. Bylo se pořád na co dívat a děkovat Bohu za tu krásu na světě.

V neděli 7. května v 9.30 jsme šťastně dorazili zpět a zastavili v Louce u fary, otec Marian sloužil v kapli mši svatou. Bylo za co děkovat ? Bohu díky! 
Celou tu dobu jsem si uvědomovala jak velkou moc má slovo. Nedá se spřátelit s lidmi, kteří neustále porušují II. přikázání. Na zpáteční cestě byla výrazná změna k lepšímu. 
Dá se s nimi zpívat, ale nedá se s nimi mluvit.

Chtěla bych se zmínit o tom, že díky této pouti jsem poznala naše loucké farníky, které potkávám pouze při mši, a i o tom ta pouť byla. Někdy hledáme poklady krásy jinde, protože si nedokážeme v každodenním spěchu a shonu uvědomit krásu každého dne. Poznala jsem na této pouti opravdu krásné a zajímavé lidi. Ale také jsem poznala, za koho a za co bych se měla modlit. 
Tato pouť mi přinesla také ztišení pro modlitbu a pro rozjímání.

Doporučuji všem!

loucké poutnice a spol.