Sv. Norbert - světec i pro naši dobu

Vydáno: 6.6.2006 | Autor: | Zpět

6. června - svátek sv. Norberta

Měsíc červen začíná svátkem jednoho z našich národních patronů - sv. Norberta. Co o něm víme? V tomto kraji, který je spojen s premonstrátským řádem, by se mohlo vědět aspoň to, že on premonstráty založil. S jeho vyobrazením či sochami se můžeme setkat v mnohých zdejších kostelích ? v biskupském oblečení, s monstrancí v rukou a bludařem Tanchelmem pod nohama.

Řekněme si zde ale o něm ještě něco více. Vzýváme jej jako českého národního patrona ? přitom za svého života v našich zemích nikdy nebyl (jako i jiní čeští patroni ? třeba sv.Vít). Narodil se roku 1080 v Xanten v Německu kousek od holandských hranic. Byl druhorozeným synem šlechtické rodiny. To mimo jiné znamenalo, že se mu dostalo dobrého vzdělání. Podle tehdejšího neblahého zvyku se ovšem veškerého rodinného majetku ujímal prvorozený syn. A aby bylo postaráno i o další syny, pro ty byla připravena kariéra a zabezpečení ve vojenském či duchovním stavu, aniž se řádně zkoumalo, zda pro to jsou schopnosti či povolání. Tak byl Norbert určen pro duchovní stav a již jako 8-letý se stal kanovníkem ? duchovním. Chlapec se dál vzdělával ve vědách světských i duchovních, způsob jeho života ovšem duchovnímu stavu neodpovídal. Rodné město mu za chvíli nestačí, odchází ke dvoru kolínského arcibiskupa, poté se dostává i na dvůr císaře Jindřicha V., jehož se stává dvorním kaplanem (i bez kněžského svěcení). V císařských službách se zúčastnil i vojenské výpravy do Říma, jejímž cílem ze strany císaře bylo pokořit papeže. Zde už ovšem začal pomalý přerod mladého císařského kaplana, který se po události vrátil před papeže a na kolenou jej prosí za odpuštění své účasti na této akci. Zůstává i nadále v císařských službách, odmítá roku 1113 z císařových rukou přijmout biskupskou hodnost v Cambrai. Poté, co je na císaře roku 1115 uvalena klatba, odchází ze dvora a vrací se do Xanten. Žije nadále světským způsobem života, Boží milost v něm už ovšem působí. Platila o něm Kristova slova ? ?On nezemřel, ale spí.? A Kristus jej rázně probouzí, podobně jako sv. Pavla.

Při jedné jízdě na koni jej neočekávaně zastihla bouře, v těsné blízkosti sjel do země blesk a Norbert omráčen spadl z koně. A probral se již úplně jiný člověk. Uvědomil si velikost Boží milosti a že své duchovní povolání musí vzít vážně. Půl roku strávil v klášteře v modlitbách a rozjímání, poté v jednom dni přijal jáhenské i kněžské svěcení. Na základě vlastní zkušenosti se chtěl věnovat nápravě duchovních. Kanovníci v Xanten, mezi něž patřil, jeho úsilí o změnu nepřijali. Norbert pak přijal papežské pověření pro kázání a hlásání evangelia kdekoli na světě. Působil pak ve Francii, Porýní a Belgii a svým slovem, ale především skutkem a příkladem života získával mnohé pro Krista. Začali se k němu přidávat první učedníci. Roku 1120 pak s podporou místního laonského biskupa zakládá svůj první klášter v údolí Prémontré, nedaleko francouzského Laonu. Norbert svůj řád založil na kanovnických zásadách a jako základní pravidla použil řeholi sv. Augustina.

Norbertovou snahou bylo spojit život aktivní s kontemplací, spíše než založit nový řád chtěl upevnit kanovnický život a obnovit duchovní stav. Přísnost života měla být základem hlásání evangelia, klášterní samota měla být zdrojem posily pro předávání pravd víry potřebným. Občasný návrat hlasatelů evangelia do klášterní samoty byl samozřejmostí pro obnovení sil duševních i tělesných.

Svým duchovním synům a dcerám dal Norbert do vínku radu sv. Pavla: ?Ad omne opus bonum parati? ? Ke každému dobrému dílu připraveni. Tuto myšlenku pak rozvádí 5 premonstrátských zásad, které platí stejně tehdy jako i dnes: úcta eucharistická, liturgický život, úcta mariánská, kající život, apoštolát.

Sv. Norberta můžeme nazvat opravdovým pastýřem duší. Po úspěšném rozvoji řádu po celém světě jej můžeme najít jako arcibiskupa v Magdeburku, kam byl povolán, aby také obnovil zpustlé poměry a úroveň celé diecéze i jejího duchovenstva. Svou opravdovostí, vytrvalostí a pastýřskou horlivostí si přes mnohé nesnáze a překážky opravdu získal srdce mnohých. Jeho nejstarší životopisec říká, že ?byl velký mezi velkými, nepatrný mezi malými, proto ho museli mít rádi všichni.? K tomu ještě dodává: ?Jako v Bernardovi z Clairvaux vyniká láska, tak v Norbertovi vyniká víra. Svou nebojácnou vírou dokázal mnohé, co jiným bylo zcela nemožné.

A jak se sv. Norbert dostal k nám do českých zemí? Velmi brzy, již v roku 1143 byly zakládány premonstrátské kláštery u nás. Sv. Norbert zemřel a byl pochován v Magdeburku. Když však v 16. století zvítězila v Magdeburku luteránská reformace, měly mnohé premonstrátské kláštery snahu získat tělo svého zakladatele k sobě. Toto se podařilo strahovskému opatovi a tak byly Norbertovy ostatky přeneseny v květnu 1627 do Prahy na Strahov, kde odpočívají a světec je uctíván dodnes. A pro jeho význam a význam jeho řádu pro naše země byl prohlášen českým zemským patronem.

Sv. Norberte - oroduj za nás!