Pád Otce Mariana

Vydáno: 22.4.2008 | Autor: | Zpět

Věříte, že se stále dějí zázraky? Věřte! Jeden se stal před pár dny u nás, kdy se otec Marian znovu narodil. Možná jste již o tom něco zaslechli.
 

Otec Marian spadl ze střechy - a žije!

Buď Bohu chvála, dík a čest! 
A velký obdiv a poděkování také andělu strážnému.

Před týdnem, v úterý 15.4.2008, se otec Marian znovu narodil. Asi jste už mnozí o tom slyšeli. Takže jen krátce ode mne (otce Mariana) na vysvětlení a dokreslení situace, aby se předešlo také všem fámám a zkresleným informacím. A také velký dík za všechny modlitby, kterých bylo opravdu mnoho.

Na faře v Šatově jsme opravovali střechu, především šlo o některé díry po poslední vichřici. Pracovali zde najatí šikovní pokrývači horolezci. Výšky mě nevadí a tyto práce si, i ze zájmu, rád zkontroluji. Šel jsem se tedy v úterý dopoledne na práci podívat. Je pravda, že svůj pohyb v budově fary a na střeše ani onen pád, si již nepamatuji. První vzpomínky jsou až ze sanitky. Dle všeho jsem se ale chtěl na střechu dostat z jednoho ze zděných vikýřů. Když jsem se při vylézání chytil jeho zdiva, tak betonový překlad výlezu vikýře povolil, sletěl dolů a já letěl po hlavě za ním. Podle následného přeměření se jednalo o 2 m po šikmé střeše a následný volný pád 8,5 m k zemi. Přistál jsem na trávníku před farou mezi stromem, pískovcovou sochou Piety a chodníkem. Asi půl metru od dopadnutého betonového překladu o téměř metrákové hmotnosti. Pracující horolezci mě viděli letět po hlavě dolů - asi nikdy nebyli tak rychle ze střechy dole. Prý jsem s nimi hned komunikoval, což bylo pro ně velkou úlevou. Pak byla přivolána paní Süsenbecková, bydlející na faře, která zavolala sanitku, přestože jsem ji snad odmítal (za to jí budiž vzdán dík).

No a pak už následovala cesta do nemocnice a následné vyšetření na CT a rentgenech, kde jsem s lékaři komunikoval. Proti všemu očekávání se neprokázalo žádné vnitřní zranění, žádná zlomenina. Jen podezření na poškození obratle či jiné zlomeniny, které se ale následně nepotvrdilo. To se už do nemocnice dostavil i přivolaný otec Josef, trochu zděšený, následně uklidněný, který poznal, že se stal zázrak. Nahlásil nemocnici všechny potřebné údaje, odvezl mé věci a já byl umístěn na jednotku JIP na pozorování. Jeden a půl dne jsem tam strávil na kapačkách a přístrojích. Když bylo potvrzeno, že nemám žádné vážné zranění a jedná se jen o pohmožděniny, byl jsem přemístěn na normální lůžkové oddělení chirurgie. Po dalším dnu jsem nafasoval berle, s kterými jsem se už mohl pohybovat. A v pondělí dopoledne, 6 dnů po pádu, jsem byl propuštěn do domácího ošetřování.

V současné době ještě nemohu naplno došlápnout na pravou nohu, bolí mě částečně sedací část mého těla, levá část mé spodní čelisti (nemohu se tím pádem řádně zakousnout do jídla), trochu naražená levá žebra a některé další modřiny. Jo, a měl jsem ještě 3 stehy na bradě. Ale to jsou již jen mouchy, to se rozchodí.

V nemocnice jen drnčel můj mobilní telefon, jak se šířila zpráva o mém pádu - díky za všechny modlitby, o kterých jsem byl ujišťován a které měly jistě velký význam. Přicházely také časté návštěvy - tou nejvzácnější bylo každodenní sv. přijímání, o což se staral otec Josef. V sobotu jsem s ním již také koncelebroval při nemocniční mši svaté. Příjemná byla též návštěva herce a režiséra Jiřího Stracha, který v těchto dnech natáčel svůj nový film v loucké kryptě. Projevil se jako velmi sympatický a vstřícný člověk. Samozřejmě byla pozitivní také návštěva mého táty. Chtěl jsem událost před rodinou utajit - nepodařilo se.

Pán Bůh mě ještě z tohoto světa neodvolal. Že by ode mne ještě něco očekával?

Moc a moc díky za Boží milosrdenství, ochranu anděla strážného (velmi šikovného - možná na to není sám) a ochranu všech svatých.

A vám všem díky za modlitby a zájem. 
A neměl bych zapomenout také na nemocnici a personál, na které si vůbec nemohu stěžovat, spíše naopak.

Zkusím svůj život, který mě zde byl dán, využívat jen k dobrému.

otec Marian