II. Vznik a vývoj louckého kláštera

Vydáno: 6.8.2019 | Autor: Administrátor | Zpět

Premonstrátský klášter Louka u Znojma byl založen r.1190 českým knížetem Konrádem Otou (syn údělného knížete Konráda II. Znojemského) a jeho matkou Marií (dcera srbského velkoknížete Uroše a švagrová uherského krále Bély II.) nedaleko znojemského hradu u řeky Dyje. Hned od svého počátku byl štědře nadán, čímž se stal největším znojemským klášterem a také jedním z nejvýznamnějších na Moravě. Jeho bohaté statky, které předčily i majetek olomoucké kapituly , se nacházely jak v samotném Znojmě tak v jeho širokém okolí. Důležitou roli po celou existenci kláštera hrály vzájemné vztahy Louky s městem Znojmem, které v 16. st. vyvrcholily střetem v náboženských sporech. V podstatě lze o klášteru a městu hovořit jako o konkurentech a rivalech. Znojmo bylo r. 1226 povýšeno Přemyslem Otakarem I. na královské město a získávalo od své vrchnosti řadu práv a výsad. Neméně tolik byla ovšem obdarovávána i Louka a řada privilegií se oběma stranám překrývala, vzájemně je poškozovala a dávala jim pravomoc zasahovat do kompetencí svého souseda. Hned od 13. st. jsme svědky častých sporů převážně majetkových, které nového a výraznějšího rozměru nabývají zvláště i díky tomu, že loucký klášter získal patronát nad městskou farou sv. Mikuláše ve Znojmě. Klášter měl právo dosazovat za faráře své vlastní řeholníky, a ti zde poté, tak jako i u jiných svých far, zřizovali školy a pečovali o výuku mládeže. Pověstnými kapkami do plnosti džbánu bylo od r. 1336 od krále Jana právo dosazovat Znojmu městského soudce a právo čepovat víno udělené markrabím Joštem roku 1380, které tak poškozuje privilegium Znojma o výhradním právu výčepu vína z r. 1326. Navíc byl klášter vlastníkem řeky Dyje od ústí potoka Gránice nad Znojmem až do Milfronu (Dyje), na řece vlastnil mlýny i rybolov. Důvodů k neshodám bylo tedy opravdu více než dost a to jak s městem tak i s ostatními znojemskými kláštery. Většina z nich povstala ve 13. století, kdy byli do Znojma uvedeni minorité (před r. 1239), křížovníci s červenou hvězdou (na Hradišti sv. Hypolita od r. 1240), dominikáni (před rokem 1243) a klarisky ( okolo r. 1273). Konvent minoritů byl neustále ničen opakujícími se požáry a peněz na opravu se řádu nedostávalo, proto byli do jejich kláštera r. 1543 uvedeni františkáni, sídlící ve Znojmě již od r. 1470. Kláštery nebyly oproti Louce příliš majetné a ve velikosti statků jí nemohly zdaleka konkurovat a navíc uvnitř městských hradeb často podléhaly požárům. Významným počinem se stalo darování patronátu kostela sv. Michala a kaple sv. Kateřiny ve Znojmě klariskám. Tak se stalo, že obě znojemské farnosti byly svěřeny řeholníkům - fara u sv. Mikuláše premonstrátům a fara u sv. Michala klariskám. Právě v 16. století tato skutečnost sehraje důležitou roli (viz dále). Bez povšimnutí nesmí zůstat ještě další událost třináctého věku, která se pak výrazně odrazí ve století reformace, a sice to, že kromě církevních řádů do Znojma přicházeli na pozvání také němečtí kolonisté. Ti se výrazně zasloužili o rychlý rozvoj řemesel i hospodářského života ve Znojmě, takže Znojmo patřilo mezi čtyři největší moravská města. Ve dvacátých letech 16. st. mělo přibližně 2.400 obyvatel , ve druhé polovině téhož století asi 3 - 4 tisíce obyvatel, což již oproti Brnu, Olomouci i Jihlavě prozrazuje jistou stagnaci růstu. Stejně úspěšně jako město Znojmo se ve středověku vyvíjel i nedaleký loucký klášter. Určitým přelomem se pro něj staly husitské války, když byla Louka v listopadu 1425 dobyta a pobořena husitskými vojsky (Znojmo tehdy zůstávalo katolické), ale kanonie se brzy opět vzchopila a navázala na svůj předchozí vývoj. O stagnaci v jejím případě není možno uvažovat, protože dokonce i po finančně náročné renesanční přestavbě kláštera vzkvétalo opatství natolik, že když se v Brně r. 1526 konal zemský sněm, jehož se zúčastnil i loucký opat, bylo mu uloženo vypravit do boje proti Turkům 20 koní, což bylo nejvíce ze všech církevních vrchností na Moravě.

Doposud jsem Znojmo a Louku zmiňovala převážně jako rivaly a konkurenty v hospodářské a správní oblasti života. Je pochopitelné, že každý ze subjektů se snažil zajistit sobě co nejvíce privilegií a pravomocí, ze kterých by mu plynuly výhody, je samozřejmé, že nikdo nechce být ve svých právech poškozován, a tak snad proto se odehrávaly časté právní souboje. (Jistý podíl na názoru o protikladnosti zájmů mezi klášterem a městem má, jak se domnívám, i povaha pramenných materiálů, které se nám dochovaly téměř výlučně z oblasti právní.) Bylo by však mylné domnívat se, že loucký klášter a město Znojmo stojí neustále proti sobě. Já tyto neshody ve své práci zdůrazňuji z toho důvodu, že právě ony konflikty přispěly, dle mého názoru, v 16. st. ke konfliktům náboženským a našly v nich částečně i své pokračování. Spory odehrávající se ve středověku považuji za jednu z příčin vyhrocení neshod novověkých.