Železný poutník 2007

Vydáno: 8.4.2007 | Autor: | Zpět

V postní době se mnozí již pravidelně těšíme na noční pěší pouť. Také letos jsme těchto nočních 50 km společně absolvovali. Kdo nezažil, nepochopí. 
 

Prožili jsme postní dobu. Jak na ni budeme vzpomínat? Pomohla nám obnovit vztah k Pánu Bohu a k lidem v naší blízkosti? Poznali jsme lépe sami sebe? Můžeme teď s čistším srdcem slavit svátky Vzkříšení?

Někteří z nás se zúčastnili tradiční postní poutě. Již desátý ročník Železného poutníka. Pouť, která spojuje 2 významná poutní místa. Padesát kilometrů, které vyzkouší naši fyzickou odolnost. Noc, kterou můžeme celou strávit ve spojení s modlícím se Kristem a dalšími spolupoutníky. Noc putování, tichosti, modlitby. Noc, která začíná mší svatou na Svatém Kopečku a končí také mší svatou na Svatém Hostýně.

Tuto pouť jsme poprvé začali před 10 lety s mládeží farnosti Svatý Kopeček u Olomouce. Řekli jsme si, že v postní době musíme něco udělat. Něco, co znamená i oběť a posílí naši modlitbu. Postní doba je dobou pokání. V tradici Církve k pokání patřily vždy poutě. A také noční modlitby. Tak jsme to zkusili. První rok nás šlo asi 20.Každý další rok počty stoupaly. Mnozí, co již pouť absolvovali, šli znovu - a přiváděli další. Do cíle nedošli celou trasu všichni - puchýře a únava až k vyčerpání dělaly své. I ti, co odpadli, šli ale často příští rok znovu. "Odpadlíky" bylo vždy připraveno kdekoliv vyzvednout nějaké naše připravené auto. Auta s našimi přátely pak pro nás přijela vždy také na Svatý Hostýn a po mši svaté jsme se tak mohli vrátit zpátky. Sympatická je zastávka v půli trasy v Prosenicích. Poprvé jsme tam jen tak zkusmo probudili o půlnoci známého faráře - každý další rok nás už automaticky čeká i s pohoštěním. Pouť jde převážně po bočních asfaltových či kostkových silnicích. Tempo a noc nedovoluje po cestě nějaké velké společné zpívání či modlitby. Jde se spíše v tichosti, v soukromé modlitbě či v modlitbě po malých skupinkách. Kněží ve skupině jsou kdykoliv k dispozici k rozhovoru či zpovědi.

Letos byla tato pouť v noci z 23. na 24. března. Ze Znojma jeli poutníci do Olomouce dvěma auty. Potom přijel ještě jedním autem otec Sobotka z Přímětic se svými ministranty. Počasí nevypadalo moc příznivě - celou cestu ze Znojma do Olomouce pršelo. Na Svatém Kopečku se sešlo celkem 70 poutníků (opravdu z celé republiky). V souvislosti s desátým výročím poutě zde byly také netypicky dva televizní štáby - jeden ze zpravodajství ČT, druhý ze studia Velehrad, spolupracující z televizí Noe. Pouť byla jako vždy náročná, ale krásná. Ze Znojma šel otec Marian, Miloš s Alenou, Dáša a rodina Zezulova. Obdivuhodný byl náš jedenáctiletý Martin, který tentokrát zvládl kompletně celou trasu. Rádi jsme na pouti viděli také našeho bývalého kaplana otce Jeronýma, který přijel z Prahy. S ním přijela i velká skupina poutníků ze strahovského kláštera a strahovské farnosti. Celkem bylo mezi poutníky 5 kněží. Počasí nakonec nebylo tak nejhorší - jen chvíli pršelo, foukal dost silný vítr, zima nebyla tak velká. Na Svatém Hostýně nás přivítalo ještě celkem dost sněhu.

Zprávu o pouti je možno najít také na webu Svatého Hostýna, sympatická zpráva byla také ve zpravodajství ČT.

Těšíme se, že za rok, týden před Květnou nedělí, v noci z pátka na sobutu, se sejdeme na pouti opět. I s vámi. A věřte - stojí to za to. (Popsat se to moc nedá.)

P. Marian